Vše na vodu a hory

Náš odjezd připadl na krásné datum – pátek 13. A nezačali jsme vůbec špatně, hodinová maturita z navigace uprostřed Prahy (Nuselák jsme podjeli asi 4x).  No, alespoň jsme stmelili kolektiv. Každopádně se náš naložený Fiat vydal směr Plzeň a pak dál do Německa. Krátký popis a pár fotek z akce, na které jsme se taky tak trochu podíleli - pomoc  při výběru vhodného vybavení a částečně taky sponzorsky. Další ze serie článků: "Testováno na lidech"

V plánu jsme měli pilíř Nollen na Mnicha, což mělo sloužit jako aklimatizace na výstup hřebenem Festi na Dom. Po příjezdu do Lauterbrunu nás však vítají provazy deště a neveselá předpověď: minimálně dalších 36 hodin déšť. Po krátké poradě tedy míříme dále na jih až do kempu v Randě. Neveselý obraz počasí se snažíme vylepšit magistrem, kterého pijeme na kuráž ještě v autě.  Následující den ráno neprší a my se vydáváme za svatým grálem – do Zermattu. Kratší výšlap směrem k Schonbuel Hutte zpestřuje déšť, i když ve světlé chvilce němě koukáme do dvou třetin severky Matterhornu. No a aby toho nebylo málo, odpoledne přichází pro změnu průtrž mračen. Již letmým pozorováním zjišťujeme, že podmínky na kopcích budou zimní. Dá se soudit, že nad 3000 m připadlo několik desítek cm sněhu.

Po konzultacích s ostatními horolezci a debatách o počasí se rozhodujeme a následující den balíme na 2 -3 dny v horách. Těžké svině na záda a stoupáme 1500 výškových metrů na Dom Hutte. Výstup nám opět zpříjemňuje prudký déšť, který rozleptává poslední zbytky motivace.
Nakonec však staneme u chaty a kousky modré oblohy dávají tušit slibovanou změnu počasí. Asi 150 m nad chatou stavíme stany, vaříme, kotvíme. Začíná sněžit. S Mírou ještě procházíme část cesty, až k ledovci, který je ve výšce 3200m pokrytý cca 20 cm čerstvého sněhu.

U stanů se rozhodujeme ještě dnes sejít do údolí a zítra se pokusíme o nižší kopec, kde budou větší šance na vrchol, minimálně 3 dny nemá smysl se pouštět do ničeho náročnějšího. Sestup do údolí dost bolí a poslední úsek cesty se dost zničeně ploužíme k autu. Sprcha v kempu, dobré zprávy o počasí a podmínkách na Alphubelu, odkud se vrátili kamarádi, nám dává jasnou představu o našem cíli. Nazítří už jenom ve třech  vyjíždíme do osady Tasch Alp a pohodlnou vycházkou docházíme k chatě Tasch Hutte (2701 m), její luxus nás dost překvapuje, na peřiny nejsme zvyklí. Odpoledne nám zpestří procházka tradiční déšť.  S naším vařičem a instantní stravou si připadáme jak exoti, když sledujeme podávání večeře v jídelně. V chatě je asi 30 nadrženejch lidí, kteří chtějí ráno vyrazit na Alphubel nebo Allalinhorn.

Noc byla krátká a bezesná, hlavně strašný vedro a chrápání. Po nezbytném čaji vyrážíme do tmy a slušným tempem se vzdalujeme ostatním čelofkám. Po cca hodině se dostáváme na sníh, který je naštěstí zmrzlý a výškové metry ukrajujeme dost rychle. Před výstupem do sedla sledujeme panorama východu slunce, které postupně osvětluje Monte Rosu a Matterhorn, nádhera. V sedle nás uhodí do očí sluneční svit a pohled až do Dolomit. Celou idylku kazí jen silný vítr, který nás nutí se přiobléct. Již navázaní prošlapáváme zavátou stopu, hřebínek je místy exponovaný a místy jsou na něm převěje, ale výstup je to snadný. Přibližně v půli nás při focení předchází dvojice Němců, které rádi pouštíme před sebe. Aspoň nám prošlapou stopu. V blížícím se vrcholem se sklon svahu a expozice zvětšují a poslední cca 30 m ledový výšvih lezeme s průběžným jištěním pomocí šroubů a fixních tyčí. Nárazy větru nám dělají problém s rovnováhou, ovšem na vrcholovém platu je klid. Němci odcházejí a my si užíváme nádherného počasí a vrcholu. Pro Ifku je to první 4tisícovka. Fotíme, svačíme, kocháme.

Při cestě zpět nejstrmější úsek na dvakrát proslaníme. Míjíme  družstva s vůdci - častý obrázek. Klienti  zjevně bez zkušeností i fyzičky na krátkém laně. Nicméně většina lidí z chaty zvolila lehčí kopec Allalinhorn a my sledujeme doslova zástupy lidí mířících na jeho vrchol. Cestou zpět na chatu již pouze lenošíme, opalujeme se a fotíme o 106. Ze 270 fotek mám na 180x Matterhorn. Sakra ten kopec má něco do sebe. Z chaty je to kousek k autu a poté hurá do kempu. Škoda, že již nemůžeme zůstat, těch kopců je tu tolik.

Během této minivýpravy jsem vyzkoušel pár nových vychytávek a o zkušenosti bych se rád podělil. Předně je to „žďárák“ od Piepsu . Naprosto parádně funkčí. Za deště jsem ocenil, že z něj jde jednoduše udělat pončo, v nouzi využijete reflexní barvu jedné strany. Vnitřek je opatřen stříbrným nátěrem, který zabezpečí nižší únik tepla. Parádní věcí jsou poutka, díky kterým můžete udělat ze žďáráku transportní saně nebo ji jej jako pončo upravit na těle. Praktická je jeho velikost (malost) a možnost sbalení do miniaturní roličky.

Nadšen jsem byl také z lama Beal Ice Line . V minulosti jsem lezl na několika různých půlkách či dvojčatech a po těchto zkušenostech jsem sáhl po tomto modelu v úpravě Golden Dry. První velkou výhodou je podle mě průměr lana 8,1 mm. Naprosto ideální vzhledem k manipulaci a to i za silného větru a v rukavicích. Lama menších průměrů jsou sice extrémně lehká, ovšem např. při slaňováňí mají tendenci se zauzlovat. Oproti jiným modelům je u lan Beal minimální posun opletu a velkou výhodu vidím v možnosti volby barvy. Naše růžová byla perfektně ivět na skále i sněhu.

Komentáře (1)

1. 25-12-2011 15:51

hory

Alpy sú rozsiahle. Každý raz je kam ísť. U nás Tatry majú podobnú klímu. Sú menšie, tiež nebezpečné pre ťažko predvídateľné lavíny. Niektoré typy na túry: Ubytování a turistika v Tatrách

Přidat komentář

Komentujte prosím relevantě k obsahu článku. Vyplnění položek označených hvězdičkou je povinné.
Jméno:*
E-mail:
Předmět:
BBCode:
Komentář:*
Kód:**
	Chci být informován emailem o budoucích komentářích