facebook style=
❗Produkty s dostupností z Centrálního skladu u značek Ortovox, Mountain Equipment, CT a Black Crows budou zpracovány a expedovány od 3.4. kvůli probíhající inventuře.❗
×
 x 

košík je prázdný

Kontaktujte nás
info@vodahory.cz

1. banner. vodahory
2. banner ME bundy

 

 

 

 

 Vybrat

4. banner SKIALPY

 

 

 

 

 Vybrat

3. banner batohy ortovox banner

 

 

 

 

                         Vybrat batoh

5. banner LYOFOOD

 

 

 

 

                        Vybrat

 
A z řeky se stal rozzuřený démon. Divoký a nespoutaný živel, který změní koridor a odplaví betonové mosty.
Malá chata potemněla, déšť bubnuje o střechu, občas se zahřmí. Voda v korytu vyschlého potoka se vyšplhala až ke dveřím chaty. 
 
 
A z řeky se stal rozzuřený démon. Divoký a nespoutaný živel, který změní koridor a odplaví betonové mosty.
 
59183056 2056270714471335 1794931760019013632 o 1

Malá chata potemněla, déšť bubnuje o střechu, občas se zahřmí. Voda v korytu vyschlého potoka se vyšplhala až ke dveřím chaty. 

Třetí den prší, sedím v chatce a chci se posunout někam jinam. Kamkoliv. První cíl výpravy tedy nevyjde. 
Chtěl jsem vylézt na horu Lambert a konečně se podívat na dvě obrovská ledovcová pole. 
Zcela bez emocí udělám rozhodnutí, a přestože prší, vyrážím ven.

Nedělám to často, ale dovolím si opsat celé znění téhle akce z mého deníku:

„Chčije a chčije, šmejd. To, že cesta byla sračkoidní musím popsat: „Byla to sračka“
Přejdu po náhorní cestě nad Poker bluf (útes) a zastavím se až kousek od stejnojmenného potoka. Koukám do rozbouřeného vedlejšího ramene řeky. Voda je kalná a mě je po zvážení všech alternativ jasné, že dneska to nepůjde. Otočím to a jdu zpět do chatky.
Samozřejmě zabloudím a hnusný slizký les mě vysere až za rozcestím na kabinovou lanovku.“

Rozdělám opět oheň v kamnech, zahřeji se horkým čajem a spokojeně se pustím do čtení jediné knížky, kterou tu někdo nechal. Micheal Phelps. Výborný sportovec a knížka, která mě nudila k smrti. Buďto to bylo špatně napsané, nebo jeho život byl tak nezáživný, že o tom nebylo možné napsat nic jiného. Nicméně jsem o něm našel krátký dokument, který odhalil, co bylo tak špatně – The evolution of Michael Phelps. Nyní je sportovec kompletní, vše dává smysl.

K večeru konečně přestává pršet a mě je jasné, že jestli to vydrží příštích dvanáct hodin, bude možné pokračovat v cestě!

Usínám a přemýšlím, jak moc se mi tuto sezónu dařilo. Vylezl jsem na Tapuae-o-Uenuku, Mitre Peak, Mt Alarm, přelezl jsem s poškozeným palcem Dragons teeth, přetraverzoval horu Twins, přešel 60km dlouhý hřeben nad Kaikourou a konečně jsem udělal přechod z Browning pass na Hokitika saddle a k tomu ještě přihodil traverz Commodore hřebenu. Měl bych být se sebou docela dost spokojený. Jenže se dostavil klasický horolezecký antiklimax. Jak se mám znovu restartovat. Tahle výprava zdaleka ještě nekončí!
 
58724744 2055091561255917 2940985672049098752 o58724744 2055091561255917 2940985672049098752 o58724744 2055091561255917 2940985672049098752 o58724744 2055091561255917 2940985672049098752 o58724744 2055091561255917 2940985672049098752 o58724744 2055091561255917 2940985672049098752 o
 
2. část

Den, kdy mi po probuzení hraje v uších Jimi Hendrix!

Došel jsem k tomu místu, kde jsem to předešlý den otočil, protože tam byla rozbouřená řeka a nyní tam už vůbec nebyla! Koukal jsem na vyschlé koryto a představoval si, že bych do toho doopravdy vlezl, když to bylo v plné síle. Horor. Místo, které jsem si vybral, mělo písčité podloží a určitě bych tam zapadl, pak by mě to sebralo a spláchlo do hlavního proudu.

A bylo to zatraceně dobře, že jsem to otočil. Následující brození potoku Poker bylo opravdu na hraně. Opět jsem si plně nabral vodu do bot a do oběhu poslal dost adrenalinu. A tak jsem pokračoval čvachtajíc, když v tu jsem uviděl ceduli na kraji lesa, ukazovala kamsi vzhůru. Jenže na to povídám: „Tůdle nůdle“ Nikam nahoru nepůjdu a dál si to šlapu podél řeky přeskakujíc po balvanech do doby, než mi velký útes zase utnul cestu. „No tak to teda ne!“ povídám si pro sebe a začnu se škrabat do prudkého nechutného kopce. Drolivý šutr, klacky a keříky s bodláky. Taky ta hnusná tráva „SAW“ co řeže do rukou a „HOOK“ rostlina s protivnými háčky, co se zachytávají o chlupy a štípe to jak depilace. Pěkný malér jsem si pro sebe vymyslel, kde je ta proklatá cesta? Ještě kousek, ještě kousek. 20kg batoh se nezapomene zaseknout o každou větev. Všechno mě bolí, škrábe, štípe. Krev na kolenou, „Cha, chá, to je ale potok!“
Ve skutečnosti toho mám už plné brýle. Vždycky když se musím někam přitáhnout nebo spustit vyžaduje to maximální úsilí.

ÁÁÁÁ ÁÁÁÁÁÁÁÁ

Mám to! Posunul jsem se o 20cm! Konečně se podívám do mapy, aha pan moula to zase špatně spočítal, protože ta cesta je jen 30m nad řekou a já jsem si nastoupal dobrých 300. Proč pořád dokola dělám stejnou chybu? 

Stojím na útesu, ze kterého mám alespoň částečně výhled do údolí. Koukám do mapy. Do pralesa. „Panečku, to je ale daleko a jak je to prudké!“ Obejdu několik vertikálních srázů, ubere mi to strašně moc energie, protože se prodírám skrz tu nejhorší Novozélandskou džungli. Po té pokračuji lehčím terénem dolů po svahu. Svítí sluníčko, vedro. Tělo své přes to všechno zelené svinstvo ani nevidím. 

Najednou všude po těle pocítím novou prudkou bolest. „Že by zase ta háčko tráva trhala mé chlupy?“ pomyslím si. Kdepak, tohle je takové SVĚŽÍ! To by mohla být ta ukrutná kopřivo strom. Ale kde? Udiveně se rozhlížím do listí. A najednou na svojí ruce zahlédnu vosu. A ta malá mrcha zběsile bodá jak o život. Ahá! Začnu utíkat, po pár metrech se zastavím. Shodím batoh a bleskově zlikviduji všechno, co vypadá jako ten protivný hmyz.

8 štípnutí. Naštěstí ani jedno do oka, krku nebo do jazyka. Dobře je, že na ně nejsem alergický. Teda alespoň si to myslím… Nu, co už v té záplavě bolesti se to ztratí. Pokračuji a vychutnávám si, jak mě parádně brní tělo.

Cesta je potom celkem pohodová, i když myslím, že jsem vynalezl nový druh sadomasochismu. Posledního půl kilometru do chaty je cesta naprosto krásná. Místní zpráva tu byla před deseti dny a proklestila cestu. U chaty je termální jezírko – koupání, očista.
Shrnu si dnešní den:
1) Ztratit se v džungli
2) Zápasit s proudem ve famózním Poker potoku
3) Nechat se poštípat od vosího hnízda
4) Řvát jak tygr, nadávat, lámat větvě stromů a hlavně slovně vyplenit zdejší les.
5) Zažehnout masivní požár v kamnech
6) Vykoupat se v termálním jezírku
 
59357206 2055092434589163 4516669358881112064 o59357206 2055092434589163 4516669358881112064 o59357206 2055092434589163 4516669358881112064 o59357206 2055092434589163 4516669358881112064 o59357206 2055092434589163 4516669358881112064 o59357206 2055092434589163 4516669358881112064 o59357206 2055092434589163 4516669358881112064 o59357206 2055092434589163 4516669358881112064 o
 
3. část

Kousek ode mě se postavila krásná mladá bílá blondýnka. Něco jsem jí řekl, co vzbudilo její jinak kompletně hranný znuděný výraz. „Cestuji už dva roky s rodiči.“ Oznámí s pýchou. „A co ty?“
Otočím hlavu stranou a zrcadlím její jako nezájem: „Já jsem si slíbil, že 

nikdy nepřestanu cestovat!“

Okamžitě si tento sen zapíši do deníku.
Když vyjdu ráno z chatky, všude je hustá mlha, někde pode mnou hučí řeka. „Good morning sunshine!“ zahulákám. Nikam dneska nejdu. Jsem líný, unavený a poštípaný od vos. Ruka mi úspěšně napuchá a já si najednou nejsem tak jistý svojí imunitou proti vosám. 

Další den se vše opakuje. Opět ráno vstanu, je mlha a já se rozhodnu se projít na soutok řek Vane a Evans. Při chůzi si začnu pozvolna uvědomovat, co se mnou děje. Stalo se to někdy na minulém výletu. V hlavě se mi udělalo bobino – jak jsem to v deníku popsal. Odborně tomu myslím říkají Post traumatický Stres. PTSD. To jsem přehnal, ale něco na ten způsob. Najednou mám z těch hor nějaký moc velký strach a respekt. Je třeba sestoupit níže a vybírat si lehčí cíle? Nechat duši odpočinout a dostat ten správný zvířecí hlad po brutálních dobrodružstvích?

Jenže tady to chci prostě dokončit. A to znamená dojít přes Smyth sedlo do County chaty. Takže si ten mozek musím nově nastavit, opravit, znovu vyrazit a jít do toho na plno. Jenže jak?

Jsem nesmírně vděčný, že mám svůj deníček. Je to kamarád pro osamělou duši. Jakmile si začnu psát, dokážu problém identifikovat a můžu na něm pracovat. Ano, je jednoduché absolvovat jeden výlet s maximálním psychickým i fyzickým vypětím. Dát si dva týdny oddych v civilizaci, probrat obtíže s přáteli a jít do nového průseru s čistou hlavou. Jenže já mám za sebou dva měsíce v podstatě nepřetržité horské párty. Není divu, že jsem vyhořel. Naprostou většinu času jsem sám – tohle nejsou obyčejné horské výstupy, kde potkáte pár lidí. Deník mi pomáhá držet směr plavby i korigovat myšlenky v linii. 

Co dělají lidé, kteří mají nějaký podnik, a najednou je chytne nálada, že to nemá smysl, nebo že se bojí dalšího kroku? Tuším, že se to dozvím už zítra až se v mlze a v dešti pohrabu na Pt 1667m. Označení v mapě sedla tam nahoře na hřebenu.
 
 
Autor článku a fotek:
Martin Mirinský

Martin Mirinský

Skutečný cestovatel, který si dal jednou jeden slib "Nikdy nepřestanu cestovat" a drží se ho. Míří do výšek, hloubek, sucha, tepla, zimy. Jde tam, kde se mu líbí. Kupříkladu teď (květen 2019) je v Irsku, kde pracuje, cestuje a časem se posune zase dál.

Kontaktní informace

Adresa prodejny:
Osadní 1363/16, Praha 7, 17000

Otevírací doba PRODEJNY:
Pondělí - Pátek

12:00 - 19:00

Telefon/Whatsapp pro stav objednávek/info:
Pondělí - Pátek
9:00 - 17:00
+420 737 794 455

 

 Mail:
info@vodahory.cz

IČO: 11835061
DIČ: CZ11835061

O nás

U nás začínají všechny výlety, výpravy, expedice, ale i plány a sny.

Rádi vám poradíme s výběrem vhodného materiálu a vybavení, který vám pomůže uskutečnit vaše plány.

×
Nabídka E-shopu
Cookies

Abychom Vám mohli zajistit nejlepší možný zážitek z prohlížení tohoto webu, rádi bychom Vás požádali o souhlas s využitím jednotlivých dat pro nás i naše partnery. K Vašim datům se budeme chovat zodpovědně. Kliknutím na tlačítko SOUHLASÍM můžete souhlas udělit.

Nesouhlasím

Nastavení

Níže můžete zvolit, jaké typy cookies můžeme zpracovávat.

Technické cookies

Technické cookies jsou nepostradatelné pro správné fungování tohoto webu a nelze je tedy vypnout.
Zobrazit více informacíBez tohoto typu cookies by web nebylo možné správně využívat. Jedná se zejména o pomocné hodnoty znázorňující Vaše volby, nastavení a zobrazení jednotlivých prvků.
Skrýt více informací

Analytické cookies

Analytické cookies nám pomáhají se neustále zlepšovat.
Zobrazit více informacíTento typ cookies slouží např. k analýze návštěv, výkonu webu nebo reklamních kampaní. Získaná data nejsme schopni spojit s konkrétním uživatelem a jsou tedy zpracovávány hromadně na úrovni obecné statistiky.
Skrýt více informací

Marketingové cookies

Marketingové cookies používáme my a naši partneři, abychom Vám mohli nabídnout relevantní obsah.
Zobrazit více informacíPomocí marketingových cookies Vám můžeme zajistit relevantní nabídku. V případě, že tento typ cookies nepovolíte, nezajistíte tak, že se Vám již reklamní sdělení nebudou nabízet, ale nebudou pro Vás nejspíše zajímavá.
Skrýt více informací