Proč lezeme po horách?

Moment… Už si vzpomínám. Vykládám o tom prvním výstupu na svoji první 6000m horu. Celý podnik zabral 8 dní, většinu času jsem sám a při cestě z první hory El Misti 5850m nějak špatně odhadnu cestu a zabloudím do bludiště hlubokých kaňonů. Několik hodin se tudy prodírám, voda mi dojde a celkem mě pár situací vystresuje. Po návratu do města Arequipa se jako obvykle jdu podívat do kostela a tam mě to celé doslova udusí. Nemůžu si pomoct, prostě brečím a vzlykám. Rodina poslouchá, mužská část obecenstva stojí oněmělá se založenýma rukama před tělem. Odejdu na záchod a slyším z kuchyně svého strýce: „Myslím, že můžeme být rádi, že je Martin stále na živu!“ A přesně tohle mi hraje v hlavě, když stoupám vzhůru tmou a mlhou. „Můžeme být rádi, že je Martin stále na živu!“ 

Naštěstí sleduji matnou stopu po předešlých návštěvnících. Výhledy mě neruší a tak se můžu plně soustředit na pochod. Na nějakém vrcholku stopy končí. Fouká vítr, je mi zima a proto slezu kousek níž a cepínem si vyhrabu ve sněhu závětří. Dřepnu do něj a žvýkám hrozinky s arašídy. Je mlha. Zkouším koukat kolem sebe, jestli je zde ještě něco vyššího. Po chvíli se nebe trochu rozjasní a já koukám, že docela velký kus cesty ode mě je asi vrchol. Proč tam teda nikdo nešel? Proč stopy končí tady na té hroudě? Nebo je to jenom iluze? Nedá mi to a musím to jít zjistit. Za necelých patnáct minut stojím na opravdovém vrcholu hory. Mururata 5850m. Udělám pár zmatených videí, zakřičím jak Tarzan a opět se vydám na cestu. 

Všechno pak dobře dopadlo. Doběhl jsem ke stanu, sbalil jsem ho a sešel dalších tisíc metrů výškových. Naprosto vyždímaný bez energie stavím stan a směju se, že už nedokážu ovládat svoje pohyby, načež se svalím do stanu, zhltnu večeři a užiju si noční mega bouři.

Co mě ale donutilo pokračovat v té tmě, mlze a praskajícímu ledu je mi záhadou. Nedokážu si vzpomenout a jsem zvědavý, až polezu zase někam hodně vysoko, počasí bude hodně nepříjemné a já se ocitnu na pokraji sil, co si v tu chvíli řeknu. Čím si obhájím svůj pošetilý sen o svobodě? Jaká bude moje motivace pokračovat ve výstupu? Prostě najednou nevím. V hlavě se to v takové chvíli všechno převaluje, marně hledám východisko. Snažím se objektivně pochopit, co se děje, do jaké míry je nebezpečí reálné, nebo je to jenom iluze.

Autor článku a fotek:
	Martin Mirinský Skutečný cestovatel, který si dal jednou jeden slib "Nikdy nepřestanu cestovat" a drží se ho. Míří do výšek, hloubek, sucha, tepla, zimy. Jde tam, kde se mu líbí. Kupříkladu teď (květen 2019) je v Irsku, kde pracuje, cestuje a časem se posune zase dál.