Stubai – zkušenost na ledovci – pro začátečníky i zkušené – 3500 mnm

Většina lyžařů zná pojem Stubai (čti Štubaj) – Rakousko - jako místo, kde se lyžuje na ledovci velmi brzy od podzimu a dlouho do léta na konci sezóny. Ale Stubai, to je místo, kde je krásný, velký a technicky jednoduchý ledovec v místech, kam už tradiční sjezdař ani nevidí, protože se nachází za vrcholky, kam už se musí dojít pěšky. A není to vůbec daleko. V tomto článku si popíšeme cestu, která je nenáročná a zajímavá jak pro začátečníky, kteří na ledovci v životě nebyli, tak i pro zkušené a ostřílené matadory, kteří na konci najdou krásný výstup na nejvyšší horu Stubaiských alp. Začátečník se spokojí s jen o málo menším vrcholem hned vedle. Oba vrcholy cca 3500mnm.

Celá cesta začíná ve Stubaiském údolí. Pokud někdo přijede v noci, může přenocovat v některém z kempů v okolí (cenově to vyjde cca 8 EUR/osobu plus cca 10EUR/stan). Ceny se mění podle místa a sezóny. Nebo zkrátka dojede až k lanovce na konci údolí a tam to zalomí v autě. Na mapě najdete lanovku jako dolní stanici tzv. Eisgrathbahn.

Ráno máte dvě možnosti. První je vyrazit pěšky pod lanovkou nahoru (přes Dresdner hütte, dále pod lanovkou do horní stanice Eisgratbahn a v konečné fázi pod lanovkou s názvem Shaufeljochbahn nebo pod „6er sesselbahn Eisjoch“ na Eisjoch). Lepší je Eisjoch. Je to příjemnější cesta, malinko méně do kopce. Druhá možnost je, že si koupíte lístek v pokladně (výjimečně nekupovat na internetu, tam mají jen celodenní za 35 EUR), ale jedna jízda z parkoviště až na Schaufeljoch vás přijde na cca 23EUR.

Doporučujeme vzít si lanovku a nedělat hrdinu. Raději si užít více času nahoře. Ovšem pozor, stoupáte z 1800mnm do cca 3200mnm takže vás pak může celý den ještě bolet hlava, než si zvyknete na tu nadmořskou výšku. Pokud budete na Schaufeljochu, tak je na něm vyrobená kovová konstrukce jako vyhlídková plošina. Zajímavé dílo, běžte se podívat.

Z tohoto místa vedou dvě cesty na náš cílový ledovec. Najdete na mapě jako Sulzenauferner. Jedna cesta vede přímo tam od lanovky Schaufeljochu, po úbočí kopce Aperer Pfaff, ale tu nedoporučuji. To úbočí je jedno velké suťoviště. Jistě se to dá projít (zkušení to nějak proběhnou), ale méně zkušeným doporučuji druhou, jistější a pěknější cestu přes chatu Hildesheimer hütte (čti Hildešajmer hýte).

Od lanovky nazujete mačky, sedáky a přivážete se na lano. Nesmeky nedoporučuji – šlo by to, ale může vám prasknout guma, nebo se stačí trošku exponovaný terén a budete vyřízení. Zůstanete bez opory na ledové ploše a kdo to zažil, tak ví, že to už nechce.

Přejdete rovinatý ledovec, cesta je značená tyčkama (asi metr vysokýma, červené barvy), až přejdete ke skalnímu ostrohu naproti. Tam mačky vyzujete  a chodníčkem klesnete asi 150m výškových k chatě. Tam si můžete dát nějakou dobrotu a vyrazíte dál, směrem na ledovec Pfaffenferner, kterým se dostanete k výše zmíněnému Sulzenauferner. Cesta vede kolem malého jezírka hned pod chatou a kousek za ním je instalováno pár fixních ocelových lan na přidržování. Pokud tady půjdete s menšíma dětma, tak doporučuji je zajistit podobně jako na ferrratě. Ale není to nic hrozného a nebezpečného.

Občas vám barevná značka zmizí. V tomto případě následujte kamenné trpaslíky (malé pyramidy poskládané z menšího nebo většího množství kamenů, které nahrazují značku a dovedou vás až k ledovci Pfaffenferner.

Samotný Pfaffenferner je velmi jednoduchý. Jsou zde sice pukliny, ale velmi zřetelné a celkem úzké. Jdete prakticky po holém ledu. I tak se určitě přivažte. Závěr je trochu do kopce a byla by škoda se tam sklouznout. Po cestě byste mohli potkat kamínek, nebo se sedřít o nerovnosti ledového povrchu. Kdo nikdy nebyl na ledu, tak tyto ledovce, co popisuji, jsou úplně ideální na seznámení.

Na konci Pfaffenferneru je sedlo, kde přelezete malou kamennou hradbu a dostanete se na druhou stranu, tj. na Sulzenauferner. To je placatý, táhlý ledovec, opět jen minimální pukliny, tentokrát i se sněhovou (nevelkou) pokrývkou. A takto nenáročně dojdete až do sedla mezi vrcholy Zuckerhütl a Wilde Pfaff. Wilde Pfaff je už na italské hranici, takže jej možná najdete v mapě jako Cima del Prete.

Tady se skupiny zkušených a začátečníků rozdělí. Zkušení si vylezou na Zukerhütl a ti ostatní si vylezou na Wilde Pfaff. Vrcholy jsou hned vedle sebe. Na wilde Pfaff se dá vylézt normálně, po čtyřech nebo po dvou, je to vlastně hromada šutrů, ale perfektní výhledy shora na východ a do Itálie.

Zuckerhütl je ve finále lezení cca obtížnosti 2, takže jeden druhého jistí, asi trochu obtížnější než třeba finále Grossglockneru, ale jinak velmi zajímavé a příjemné. Dá se jistit o kameny. Není potřeba nic speciálního sebou. Jen se nebát.

Celá trasa od lanovky až na vrchol se dá udělat za 4 hodiny sportovním tempem, a nebo 6 velmi v klidu. Cesta zpět je o něco rychlejší hlavně díky tomu, že po ledovci jdete z kopce a už jste si ráno zvykli na hopsání po kamnech v pasáži pod ledovcem.

Ještě je dobré si připomenout, že z ledovců teče voda, která vytváří potok, a ten potok je ráno malý, ale odpoledne se díky slunci výrazně rozvodní. Může se stát, že při návratu budete pod ledovcem brodit rozvodněný potok, zatímco ráno jste tam udělali dvakrát hop a byli jste za potokem.

Ať už na cestě tam nebo zpět, doporučujeme nocleh na chatě Hildesheimer hütte. Mají tam na spaní buď místnosti s minimem postelí (Mehrbet zimmer), něco jako „soukromí“ se tam dá najít. A nebo tradičně levný lager, kde jsou luxusně široká místa na spaní. Velmi útulná chata!

Co říci na závěr? Pár praktických rad do na cestu:

• Opustíte kemp, kam jste potichu dorazili někdy v noci, dostatečně brzy ráno (třeba někdy mezi 6:00-6:30), tak není komu zaplatit. Nechceme být jako češi v zahraničí za podvodníky a zloděje, proto doporučuji připravit si do obálky přiměřený obnos, přiložit nějaké rukou psané poděkování a vhodit do jejich poštovní schránky. Ceník mají všechny kempy na internetu. A pokud ne, tak použijte cenu od vedle. Bude to srovnatelné.
• Mačky vyberte podle typu boty. Univerzální jsou tzv. Classic, které upnete na jakoukoliv bot. Ale pokud to myslíte vážně a máte na to botu, tak poloautomatické nebo plně automatické mačky jsou samozřejmě topka. Ale i s Classicama se dá „hrát velké divadlo“.
• Cepín V cepínech je velká věda, ale lepší jakýkoliv než žádný. Pokud nejste profíci, tak ideálně nějaký s rovným topůrkem, aby se z toho dal někdy ve sněhu dobře vyrobit jistící bod. Jak….to je už na jiný článek.
• Na ledovec sluneční brýle. Je to jako celý den na sněhu. Mohly by vás chytit po celém dni spojivky.
• Lano na jištění nemusí mít nutně 60m, dají se koupit přiměřeně krátká lana, relativně tenká, takže v batohu moc neváží. A pokud 60m universal lano, které chcete mít i na jiné příležitosti, pak investujte do polovičního lana a dejte si ho dvojmo. Poloviční lano koupíte ve dvojici jako dvě samostatná lana. Tak prostě jedno necháte doma a druhé si vezmete na výlet. Bude tenčí (třeba kolem 8mm tloušťky – i méně) a bude lehčí. Ale doporučuji alespoň povrchově impregnované. Případně plně impregnované – včetně jádra lana.
• Sedák může být jakýkoliv. Třeba ten co máte na lezení v hale. Jsou ale i sedáky odlehčené, které sbalíte do malého pytlíčku, ani nevíte, že je máte na sobě a přesto mají plnou certifikaci. Jsou určeny pro skialpinisty a závodníky na jištění. Jsou výborné, nasadíte je na sebe a nemusíte se při tom vyzouvat, ani z bot, ani případně z lyží.
• Na chatě si nemusíte nutně dávat večeři. Když popojdete kousek za chatu a máte sebou vařič, tak si můžete dát nějakou zdravou dobrotu z nabídky sušených jídel. Doporučuji vyzkoušet. Kdo zná ještě konzervy z doby komunismu, tak toto je gastronomická revoluce v turistice a cestování.
• Alpenverein mají přespání v lageru za 13EUR (cena z roku 2024). Pokud nemáte vyřešeno pojištění rizikových sportů tak doporučuji koupit si celoroční Alpenverein.